Mike Tyson: Legenda boxu, jejíž rekord v ringu zřejmě nikdo nepřekoná

Mike Tyson byl v druhé polovině 80. let snad nejpopulárnějším sportovcem planety. Vyprodával haly a sportovní arény, za zápasy v ringu inkasoval pohádkové sumy a mezi profesionály našel poprvé přemožitele až ve 38. zápase. Celý svět, včetně početného zástupu žen, mu dosud ležel u nohou. Přesto, když v roce 2005 oznámil, že s profesionálním boxem definitivně končí, ho lidé znali již dříve pod přezdívkou „Nejhorší muž planety“. Co vše stálo za raketovým vzestupem a následně i strmým pádem jedné z největších boxerských legend?

Problémový chlapec, který se učil úctě a respektu

Michael Gerrard Tyson se narodil v roce 1966 v newyorském Brooklynu. Celé jeho dětství bylo poznamenáno chudobou a členstvím v nebezpečných ganzích nejlidnatější čtvrti New Yorku. Část svého mládí strávil dokonce i ve vazbě pro mladistvé, například do 13 let ho policisté zatkli téměř 40krát. V 16 letech mu zemřela matka, otce téměř neznal, a tak si ho do péče vzal tehdejší trenér boxu „Cus“ D‘ Amato. Ten ho podle vlastních slov začal učit úctě a respektu a nic lepšího se mu tehdy nemohlo stát. Od té chvíle to totiž v jeho životě začalo vypadat jako v pravém hollywoodském filmu.

V boxu začal sklízet jeden úspěch za druhým. Po dvou juniorských vítězstvích na olympiádě vyhrál i všech 15 zápasů v profi ringu. Avšak stejně, jako se zamotává příběh z Holywoodu v tom nejlepším, podobně to bylo i v Tysonovo životě. „Cus“ D‘ Amato zemřel, a Mike přišel o nejrespektovanější osobu ve svém životě, což dnes mnozí připisují jeho pozdějším bouřlivým eskapádám. Na svůj profesionálně nejdůležitější zápas v kariéře si to však v hlavě ještě dokázal srovnat.

V tomto období ho už z části zlomila sláva. Začal mít problémy v ringu, i mimo něj. Méně trénoval, a přestože dlouho brával i deset zápasů ročně, na samém počátku devadesátých let už v tomto směru polevil. A když jako obrovský favorit prohrál v souboji s Busterem Douglasem a poprvé ve své kariéře byl nejen poražen, ale rovnou knokautován a poslán k zemi, bylo to jedno z největších překvapení v historii boxu.

Pak už měla Tysonova stagnace čím dál jasnější kontury. Odsoudili ho za znásilnění, přičemž si ve vězení odpykal tříletý trest a začal mít problémy s alkoholem a drogami. Po návratu z nápravného centra pokračoval v kariéře. Ve druhém po sobě jdoucím zápase s obávaným Evanderem Holyfieldem došlo k nejepičtějšímu, a zároveň nejbizarnějšímu momentu celé boxerské historie, kvůli kterému šla zároveň jeho pověst k úplnému dnu. Mike Tyson, už tehdy s nalomenou psychikou, se soupeři dvakrát zakousl do ucha, za to byl samozřejmě diskvalifikován, a navíc mu na rok a půl odebrali licenci profesionálního boxera.

Ze starého dobrého Tysona už zůstával pouze slabounký stín. Po finančních peripetiích vyhlásil konkurz, a v roce 2005 po třetí prohře ze čtyř posledních soubojů ukončil bohatou kariéru v boxerském ringu. Aby konsolidoval všechny své dluhy, zkusil toho od té doby už víc než dost, napsal autobiografii, účinkoval v Hollywoodu, stal se tváří společnosti na servis automobilů, ale za zmínku stojí i jeho nezištné aktivity, jako založení nadace na pomoc opuštěným dětem či nedávný charitativní souboj z listopadu 2020.